SMRŤ KMOTŘIČKOU

V Komárně žil jednou chudobný člověk a pracoval se ženou u bohatého sedláka, který mu byl kmotrem a hospodině kmotřičkou. Když mu žena čtrnácté dítě povila, odřekl mu kmotrovství. Chodil po obci, ale všecí se vymlóvali. Šil dom a plakal se ženou, která mu řekla: „Nenaříké, bež do Všechovic a koho potkáš, popté ho za kmotra." Nádeník jda cestou, potkal stařečka a vyložil mu své soužení.

„Nenaříké, já ti poslóžím.“

„A kdo si tya?“

„Já su Bůh Otec.“

Nádeník se zarazil a zastavil řka: „Pane Bože, Tebe nechcu, mě's dal moc děti a sedlákovi nic.“

„Když nechceš, mosím jít, ale tvou kmotřičku ztrestám.“

U lesa potkal pána a prosil ho podobně. Pán slíbil ochotně.

„Kdo si ty,“ ptá se ho chudobný.

„Já su čert!“

„Tebe nechcu, si podvodník nespravedlivý."

U Provodovic potkal stařenku a prosil, aby mu nesla dítě ke křtu. Stařenka ho litovala a hned přislíbila.

„Kdo jste stařenko?“

„Já su smrt.“

„Tebe chcu, neodpustíš žádnému."

Vrátili se k chalópce a šli do Všechovic ke křtu. Když se vrátili, dítě odevzdali  matce, pravila stařenka: „Peněz nemám, ale vázaného dám, pojd' se mnou.“

Za dědinou přišli na louku, stařenka šlahla prótkem do země, ukázaly se schody do sklepu, kde hořelo moc svíček.

„Viz.," pravila stařenka, „tu má každý človčk svíčku, dyž dohoří, mosím proň jít.“

„A kde je moja?“

„Tato malá, bude hořet ešče rok, potom pro tebe přindu.“

Zeliny luční natloukla ve stupě, udělala masť a dala mu ji v krabici řka: „Koho pomažeš, ozdraví od jakékoliv nemoce. Tvá kmotřička, že byla k Vám tvrdá, onemocněla, té pomož.“

Vyvedla zarmouceného otce, doprovodila k chalópce a zmizela. Doma mu žena vypravovala, jak se kmotřička trápí, že ju bolí nohy oteklé. Nic jí nepomáhá.

„Ač nám ubléžila, pomožu ji, stařenka mě naučila léčit.“

Šil k bohaté selce, pomazal ji nohy a hned ozdravěla. Zahanbená chudým čeledínem chtěla rychle napravit, v čem se prohřešila. Zanésla do chalópky  živností, chystala do kóta a ustrojila krásný óvod, že se všecí sósedi divili, a když se dozvěděli příčiny, chodili do chalópky pro zdraví. Léčil celý rok, aj páni k němu jezdili, dobře platili, že si kópil grunt.

Za rok přišla stařenka a pravila: „Nachysté se, mosíš umřít.“

Lekl se ji velmi, těžko se lóčil s bohatstvím, začal chřadnout, ulehl a dal se zaopatřit.

Pak pravil k smrti: „Ach milá kmotřičko, pěkně prosím, nechte se mě ešče Otčenáš a Zdrávas pomodlit.“

„To ráda udělám."

Žena a děti klečeli kolem postele a plakali. Začal se modlit Otčenáš, ale nedomodlil se ho, až pré za rok. Nadarmo prosila smrť, odešla zarmoucená, obelstěná.

Nemodlil se tří roky, mastí neubývalo, bohatství se množilo, stal se velikým pánem. Chodil jednou po poli s flintó. Přišel k rybníku, v ňom rostlo vysoké sáší (palasky) a pěkná mladá děvečka ho trhala. Co se za ní se zalíbením díval, spadla do rybníka, topila se a volala o pomoc. Pomáhal ji, ale ona se topila dal k prostředku a prosila pro všecky svatý, než se utopí, aby se za ní pomodlil Otčenáš a Zdrávas. Ustrachovaný poklekl a spěšně se pomodlil. Dívka vyskočila z vody, přeměnila se ve stařenku řka: „Jak ty mě, tak já tobě." 

Umřel, pochovali ho a masť se ztratila.